Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Slizniční imunita je první linie obrany proti choroboplodným zárodkům, které vstupují do těla skrze sliznici. Slizniční imunitu zajišťuje slizniční imunitní systém. Viz také sliznice, imunita, slizniční imunitní systém.

Slizniční imunitní systém neboli MALT (zkratka pochází z anglického výrazu mucosa-associated lymphoid tissue, který se nepřekládá doslovně) je tvořen buněčnou a humorální složkou, a přímo na sliznicích se na něm podílejí fyzikální a chemické obranné mechanismy: fyzikální obranné mechanismy – patří k nim např. celistvost sliznice, hlen, řasinky a jejich pohyb, peristaltika, chemické obranné mechanismy – patří k nim pH, chemické složení hlenu, a zejména obsah různých látek, které tvoří slizniční prostředí a brání růstu patogenů (například antimikrobiální látky, žaludeční kyselina, střevní žlučové soli atd.). Do slizničního imunitního systému jsou dále zapojeny buňky imunitního systému, které jsou na sliznicích široce rozptýleny nebo se organizují do větších skupin, jako jsou například jako mandle tzv. Waldeyerova lymfatického okruhu. Slizniční imunitní systém bývá řazen mezi sekundární lymfatické orgány. Viz také sliznice, imunita, slizniční imunita.

Slizniční membrána je jiný název pro sliznici.

Kožně-slizniční leishmanióza je jiný název pro mukokutánní leishmaniózu.

Slizniční léze je obecné označení pro téměř jakékoli poškození sliznice či jinou změnu na sliznici. Slizniční léze mohou být způsobeny různými infekčními onemocněními, ale také úrazy, působením fyzikálních faktorů (například horka či naopak chladu) apod. Viz také sliznice, léze.

Nespecifická imunita je jiný název pro vrozenou imunitu. Viz také imunita.

Získaná imunita neboli specifická imunita je typ imunity, která není přítomna při narození. Jinými slovy, tělo se ji musí postupně „učit“ (na rozdíl od vrozené imunity). Tento proces „učení“ začíná, když se imunitní systém setká s choroboplodnými zárodky (patogeny) a rozpozná cizorodé látky (antigeny). Poté se složky získané imunity naučí, jak nejlépe zaútočit na každý antigen, a začnou si pro daný antigen vytvářet „paměť“. Získaná imunita pak přizpůsobuje svou imunitní reakci konkrétnímu antigenu, se kterým se dříve setkala. Charakteristickými znaky získané imunity jsou schopnost učit se, přizpůsobovat se a pamatovat si. Získaná imunita se po prvním kontaktu s novým antigenem vyvíjí delší dobu. Poté si však tělo antigen „zapamatuje“ a následné imunitní reakce na tento konkrétní antigen jsou rychlejší a účinnější než ty, které nastaly po první expozici antigenu (tedy „setkání“ s antigenem). Na získané imunitě se podílejí: bílé krvinky – konkrétně lymfocyty (T-lymfocyty i B-lymfocyty); ostatní složky – dendritické buňky, cytokiny a komplementový systém (ten zvyšuje účinnost protilátek). Viz také získaný, imunita, vrozená imunita.

Specifická imunita je jiný název pro získanou imunitu. Viz také imunita.

Buněčná imunita je někdy definována jako imunitní reakce, která je zprostředkována T-lymfocyty. V širším slova smyslu však lze do buněčné imunity počítat také imunitní reakce, na kterých se podílejí i jiné buňky imunitního systému, konkrétně neutrofily, monocyty, makrofágy, dendritické buňky a NK buňky. Viz také buňka, imunita, humorální imunita.

Protilátková imunita je imunitní reakce zprostředkovaná protilátkami, které se nacházejí v tělesných tekutinách, zvláště pak v krevní plazmě. Protilátky se navážou na antigeny, které se vyskytují na povrchu cizorodých struktur (nejčastěji viry a bakterie). Tím jsou tyto patogeny „označeny“ pro následnou likvidaci jinými složkami imunitního systému. Protilátkovou imunitu zajišťují B-lymfocyty. Viz také protilátky, imunita, humorální imunita, buněčná imunita.